Asketa požitkářem (něco, jako kozel zahradníkem)

29. května 2012 v 20:36 | Anne(já) |  Výblitky
Po obtloustlé královně prohnilých nocí
já v zrcadle rukou svou kostnatou sahám.
A hladím si tváře a houpu se v bocích.
Pomalu upadám, svižně se vzmáhám.
Hloubím si nory a z nich hledím do světa,
nemůžu popřít, že bolí mne záda.
Jsem trochu asketa a trochu popleta,
však nemůžu popřít, že mám se dost ráda.
Všemu tak rozumím, že v tom mám zmatek,
trochu už proplouvám, stále se topím.
Máchám se v osudu, do bot mi natek.
Užívám života, životem trpím!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama