Kterak láska naučila Anne tančiti

5. června 2012 v 3:18 | Anne(já) |  Kdo je to ta Anne?
Proplouváme už potřetí okolo parketu. Snažím se našlapovat co nejelegantněji. Jsem nervózní, jsme na parketu sami. Jen já a můj přítel. Jedna otočka za druhou. Vím, že to dnes není nejlepší, ale neskutečně se bavím. Na lidi nevidím, ale mám pocit, že se někde okolo nás mihnul fotograf. Právě si užívám svoji chvilku slávy a můj exhibicionismus je plně uspokojen...




Začalo to někdy v deváté třídě v předtanečních. Hrozně jsem se tam bála jít, ale nakonec moje nejhorší obavy nebyly naplněny. Zoufale jsme si s tanečním partnerem šlapali na nohy, při polce jsem ho chudáka smýkala a při jivu okolo něj zoufale rotovala a on přešlapoval na místě. Dodnes brečím smíchy, když vidím záznam ze závěrečné Smějící se I když v tu chvíli mi to zase tak vtipné nepřišlo.
Už tenkrát jsem věděla, že chci tancovat jako ty slečny z A-klubu, co měly na tom plese vystoupení. Dokonce jsem s bývalým přítelem navštívila jeden trénink v sokolovně. Víc už jsem psychicky nezvládla. Ne, že by to tam bylo špatné, ale volba tanečního partnera nebyla z nejlepších. Tancování ho zase tolik nebavilo. Odtancovali jsme si asi hodinku (zrovna byla latina) a už se nikdy neukázali.
Nechala jsem svoji zálibu v tanci stagnovat. Nechala jsem si pošlapat nohy na přítelově maturitním plese (ne jen od něj, to bych mu křivdila) a nikdy jindy jsem příležitost ke společenskému tanci neměla.
Přišel druhák na gymplu a s ním i nabídka tanečních kurzů. Mohli jsme si vybrat, kdo naše taneční povede. Hlasovala jsem pro toho stejného, s kterým jsme měli předtaneční (Vlastík Tumpach), ale třída proti mé vůli odhlasovala Petra Münstera. V lekcích nás bylo hodně, takže jsme se do sálu sotva vlezli a nebyl zde zdaleka tak individuální přístup. Musím říct, že jsem se nenaučila téměř nic, co už bych neuměla z předtanečních. Většinu času jsme se s přítelem (jiným, ale už také bývalým) hádali a shodli se, že nesnášíme jive a s ním většinu latiny. Jediné, co jsme zvládali, byla jedna sestava v tangu, ale tuším, že v našem provedení vypadala krajně vtipně. Polka v našem provedení bylo párové pogo (posráželi jsme půlku parketu) a já jsem pomalu propadala zoufalosti, že se to snad nikdy nenaučím.
Zlomové bylo až léto 2011. Bylo to na country večeru v blízké vesnici a kamarádka se rozhodla, že se musím seznámit s jejím dlouholetým kamarádem. Trochu jsem se toho bála, jsem poměrně stydlivý člověk, ale zdál se být fajn. Dali jsme se do řeči a padli si do oka. Věděla jsem, že se nějak více věnuje tancování, ale netušila jsem na jaké úrovni. Ten večer jsme odtancovali nějaký valčík a polku (přičemž jsem, byla docela smýkána, ale připadala jsem si úžasně). Hodně často tancoval s kamarádkou, se kterou už byli sehraní a vypadali spolu úžasně. V těch chvílích jsem jí hrozně záviděla.
Slovo dalo slovo a v současnosti s Martinem oslavíme roční výročí našeho seznámení. Dali jsme se dohromady a vydrželo nám to. Ještě to léto, kdy jsme se seznámili, mi slíbil, že se od něj budu učit tancovat. Začali jsme s tím na místních vesnických diskotékách a já, ačkoli dřevo, jsem si připadala jako velká paní tanečnice. Chtěla jsem s ním jet na taneční soustředění A-klubu, ale bohužel už byl dlouho dopředu domluvený s kamarádkou a nechtěl ji v tom nechat samotnou. Jezdívala jsem ho navštěvovat a tam jsem se poprvé blíže seznámila s Vlastíkem (vede A-klub).
Zařekla jsem se, že na příští soustředění už jedu také a že na sobě začnu makat. Pozjišťovala jsem časy tréninků, přemluvila Martina, aby chodil se mnou, vyptala se známých na podrobnosti (běhěm pobytu na gymplu jsem poznala jednu z těch slečen, které tak úžasně tančily na závěrečné v mých předtanečních Usmívající se). Koupila jsem si prozatimní taneční botky-piškoty a vyrazila. Měla jsem toho oproti ostatním členům klubu dost co dohánět. Učila jsem se od Martina nové figury, zatímco on si rozvzpomínal, co se učili kdysi v olomoucké taneční škole (prošel pokračovacími kurzy v TŠ Progress a nějakou dobu dělal asistenta v tanečních).
Pomalu jsme se propackávali přes různé chyby a zvykali si na sebe. S nikým jiným už bych tancovat nechtěla. Zvykla jsem si na jeho způsob vedení a jako učitel se osvědčil (i když on sám se v průběhu musel dost věcí doučit).
V zimě jsem absolvovala několikatery taneční jako pomocnice (fungovala jsem jako taneční partnerka do počtu, když bylo málo holek a učila jsem kroky, když někdo potřeboval pomoct). Stali jsme se oficiálními členy A-klubu, i když zdaleka ne tak aktivními, jako ostatní (máme čas jen na jeden trénink týdně a ani ten občas nestihneme). V zimě navštěvujeme různé plesy a po zbytek roku semtam nějakou tu Salsa párty či diskotéku. A občas si zatancujeme jen tak doma pro radost...a nebo i klidně uprostřed náměstí, když se nám zrovna zachce.
Nechceme jezdit na soutěže a nechceme dělat vystoupení. Tancujeme, protože nás to baví. Nemusíme být nejlepší všude, stačí, když se nám občas poštěstí být nejlepší na konkrétním plese, či jiné akci. Jde nám o to se vyblbnout a když občas někdo obdivuje, není to na škodu.
I když jsme jen amatéři, co občas šlapou zelí a dělají moře chyb, tak si myslím, že na to, jak málo tomu věnujeme času jsme celkem dobří Usmívající se. Dokonce jsem na Vánoce dostala svoje první opravdové taneční botky a nemůžu si je vynachválit (jako by byly přirostlé k mojí noze). A naučila jsem se mít ráda latinu (občas i více, než standard-a tudíž jsem vzala na milost i ten šílený jive).
Těším se na další taneční zážitky a snad si v nejbližší době znovu nepošlapu nárt nohy vlastním podpatkem (a doufám, že ani nikomu jinému) a že se nerozplácnu na žádném plese uprostřed parketu. Děkuji za všechno, můj drahý a doufám, že tě to taky takhle baví a budeme i nadále pokračovat (a nebudem se u toho tolik dohadovat-i když to k tomu prostě občas patří).
Přeji vám všem hodně tance do života.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bels Bels | E-mail | Web | 5. června 2012 v 5:40 | Reagovat

Ehm, Míša? :D Cože? S jakým Martinem?? :D

2 Anne Anne | E-mail | Web | 5. června 2012 v 12:21 | Reagovat

Tak už víš, ne? :-D Já jsem hroznej detektiv, ale tohle byla fakt celkem náhodka :-D

3 BaraCornellia BaraCornellia | Web | 5. června 2012 v 20:23 | Reagovat

Když tančím já, musí všichni z cesty, protože bych je mohla zabít. A to doslova. Když se mnou někdo chce blbnout a tančit, je to na jeho vlastní riziko. Jednou jsem kamarádce málem zlomila ruku (jaksi jsem nevyrovnala otočku) a kamarád, který je o několik hlav větší, a který se mnou tančí stylem ,,stoupni si mi na nohy", svého rozhodnutí brzo litoval - i když moc nevážím, tak jsem mu pošlapala nohy a tolikrát ho pokopala, že... No... Nejsem dobrá tanečnice ;)

4 Anne Anne | E-mail | Web | 5. června 2012 v 20:43 | Reagovat

[3]: Tak hlavně, že tě to baví, ne? :-D To já jsem jednou drahému při otočce v salfe dala takovou facku, že mu odletěly brejle...tak tak jsem je zachránila těsně před tím, než na ně dupla jedna slečna :-D Poté, co se vzpamatoval, se mi začal strašně smát a směje se mi doteď :-D a to jsem mu ten stejný večer při té stejné otočce dala rukou do rozkroku (ale naštěstí ne moc silně :-D)

5 Anne Anne | E-mail | Web | 5. června 2012 v 20:45 | Reagovat

[4]: *v salse :-D

6 Cilla Cilla | 6. června 2012 v 11:11 | Reagovat

Já znám kroky jen ze Zumby,  nebo z videí a dvd-ček.

7 Anne Anne | E-mail | Web | 6. června 2012 v 13:20 | Reagovat

[6]: zumba je super, pokud člověk nemá tanečního partnera na latinu, nebo v jeho okolí nejsou kurzy sólo salsy...při zumbě se aspoň naučíš hýbat do těch rytmů-i kidyž je to teda docela makačka, párkrát jsem zkoušela podle dvd a dalo mi to zabrat

8 damie8stefan6 damie8stefan6 | Web | 27. srpna 2012 v 23:54 | Reagovat

Nádherný článek, já osobně jsem do prvních pokusů na studentských základních tanečních neměla ani ponětí, jak mě tato činnost chytne. Je pro mě těžko představitelné žít bez tance. Proto chci od září znovu začít chodit aspoň na tu salsu.

9 Anne Anne | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 15:29 | Reagovat

[8]: Dík...na salsu bych taky ráda chodila...třeba se poštěstí, když budu studovat v Olomouci...uvidím co bude...ale jen tak se toho nevzdám :-)

10 lilac bridesmaid dresses lilac bridesmaid dresses | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 8:02 | Reagovat

<a href="http://www.dimdress.com/">junior bridesmaid dresses</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama