Mushing, aneb na čem jsem vyrůstala

8. června 2012 v 17:31 | Anne(já) |  Kdo je to ta Anne?

Neumím si představit méně vhodného psa, pro lidi, kteří nemají zkušenosti se psy, než je aljašský malamut. To se tak jednou rodičové rozhodli, že chtějí velkého psa, ale že německý ovčák je moc mainstream. Nechápali, když je majitelé chovné stanice od koupě malamuta odrazovali. Pochopili poměrně brzo. A takhle nějak jsme získali prvního psa. Byly mi asi dva roky, když domů přišel Bodie.
A z krásného šťeňátka vyrostl opravdu obrovský pes. S malamutem se musí běhat a jezdit na kole? Aha, tak tedy začnem. A taky na běžkách. Snad radši ani nevím, kolik držkopádů z toho nakonec bylo, ale každopádně-rodičům se mushing celkem zalíbil. Z této doby opravdu nemám moc vzpomínek, tak nemůžu moc objektivně posuzovat, ale nějak se stalo, že nám domů přibyl další pes. No, další malamut. Akim Zimní pohádka. Ale moc pohádkový nebyl. Leda by se jednalo o pohádku, v níž hlavní roli hraje strašně hyperaktivní psisko s nezkrotitelnou chutí k jídlu. A taky opravdu krásné a milé psisko, které mělo kromě apetitu ještě i chuť k práci.
Tenhle pes je původcem spousty šílených historek. To bylo jednou, když sežral granule pro asi dvanáct psů... To bylo jednou, když ukradl celej karton sušenek a hodlal to zdlábnout i s obalem (slečna, která ho měla půjčeného s ním nakonec celý karton směnila za jednotlivé už rozbalené sušenky...bála se mu to jen tak vyrvat z tlamy). To bylo tenkrát když Kim sežral to, to bylo, když Kim sežral támhleto. Ano, jeho základní vlastnost byla žravost. Ale abych nevzpomínala jenom na to, jak byl šílený, tak musím podotknout, že byl i hrozně chytrý (po Bodieho smrti šéfoval smečce a až do své smrti ve dvanácti letech nám perektně vodil spřežení). A mimo jiné má na kontě celkem úctyhodnou dávku šťeňat.
No jo, ale dva psi jsou přece jenom málo, že? Na kole sebevražda a u káry žádnej zázrak. Což takhle pořídit třetího? A tak k nám přišel Nick. To mi bylo asi 6 let, zase tak malinká jsem nebyla a pamatuju si, jak jsme mezi tou kňučící šedivou sebrankou vybírali toho nejhezčího. A povedl se nám, žejo?
Co o něm říct? Jeho základní vlastnost byla šílená mazlivost Usmívající se. Takovej zvláštní vlček. Ve smečce plašší, ale skvělej tahoun. Běhával vždycky vzadu hned u saní a šňůru povolil jen málokdy. Vždycky jsem se mu hrozně smála, když se mazlil. Opřel se mi o nohy a tak nějak divně se poskládal na bok, přičemž zadní nohy mu stály na místě. Dělal to fakt pokaždé a vypadal u toho jako velbloud Smějící se. Byl úplně posedlej drbáním.
Mám pocit, že dalšího psa už jsme snad ani tolik nechtěli, ale mamka se přes nějaké inzeráty dozvěděla o desetiměsíční fence malamuta, o kterou se majitelé nezvládají starat. Mám pocit, že ji koupili synovi, ale když vyrostla, tak už ji nezvládal. Trávila život na metrovém řetězu u boudy a aby byla zticha, tak ji chodili překrmovat. Byl neskutečně vyžraná a mamka tvrdila, že se už nikdy nerozběhá. Původně ji nechtěla, ale Akki si ji získala svým úsměvem. Doslova úsměvem. Smála se na celej svět a neustále.
(bohužel nemůžu najít žádnou lepší fotku)
A to si pište, že se rozběhala a ty kila shodila. Byla neuvěřitelně vděčná a perfektně vodila spolu s Akimem spřežení. Naprostý miláček všech. Ale bohužel u nás dlouho nevydržela. Měla nádor na ledvině a museli jsme ji nechat uspat.
Ještě za života Akki jsme si pořídili Bucka. Byli jsme nadšení její povahou a tak jsme si pořídili jejího mladšího brášku. A on kupodivu příklad svojí sestry vůbec nenásledoval Smějící se. Jako mladý byl vždycky hrozně splašený a nechci ho urazit, ale v hlavě toho vážně neměl tolik, kolik by potřeboval.
Nevíme přesně odkdy začal ztrácet zrak, ale muselo to být už dlouho, jen jsme si toho nevšimli. Jeho zvláštní chování bylo dost možná způsobeno i tímhle. Když ještě běhával ve spřežení, tak byl úžasnej a s Nickem tvořil nenahraditelnou dvojci zadáků (těch, co musí táhnout nejvíc). Bohužel s přibývajícím věkem se mu začal zrak hodně zhošovat a taky začal mít problémy se srdcem. Kvůli jeho zvláštnímu chování měl i velké problémy ve smečce a tak je v současné době v psím důchodu a izolován od ostatních (koneckonců je mu už 12 let). V posleních pár dnech se ale jeho zdravotní stav rapidně zhoršil a obáváme se nejhošího Zamračený. A tím končí naše éra alamutů s velkým M.
Po smrti Akkinky se mamka rozhodla pořídit si další fenku. První nemalamut v našem kotci. Shodou okolností od stejných lidí, jako náš první Bodie. A tak k nám přišla Nerrivik (Viki), fena grónského psa. Zvíře, které se nebojí ani čerta a je tak neuvěřitelně chytré, až je to občas na škodu Smějící se. Trhá si ovoce přímo ze stromu, vyhrabává myší nory (když mají myši mladé), zakusuje vycpaný lišky a žere namalovný kočky Smějící se.
V současné době nám vodí spřežení (kdysi s Akimem) a ve volném čase mi dělá kožeinovou šálu a samou láskou vyráží zuby Smějící se.
A konečně se dostáváme k době, kdy začala i moje mushingová kariéra. Do této doby jsem ještě neměla vlastního psa a vždycky si na dětské kategorie a cannicross (běh se psem) půjčovala Akima, nebo některého jiného psa. mamka vždycky odjela svůj závod, já jsem jí vzala psa a oběhla s ním stejný závod ještě jednou. Pes měl radost, že se pořádně proběhne a já jsem byla velká závodnice. Jenže jednou nám to střídání časově nevyšlo a nastal problém. "Mami, já chci vlastního psa!" Ale místo psa jsem dostala sovu kříženou klokanem, jehož máti si to předtím rozdala s každým Smějící se. A ještě se to jmenuje Yetti. Abych byla seriózní, tak Yetti je kříženec kříženců kříženců. Vzniklo to tak, že nějaké chytré pány napadlo nakřížit psa dostatečně rychlého a odolného do spřežení. Tito chytří pánové bydleli na Aljašce a tak se jeden kříženec nazývá aljašský husky (vznikl z loveckého psa a seveřana). Podobně chytří pánové ale byli i v Evropě a přišli na to, že ve zdejších podmínkách potřebujeme psa především rychlého. A tak vznikl evropský saňový pes (ohaři podobný krátkosrstý tvor-ve většině případů naprosto vypatlaný). No a chytré pány u nás napadlo tyto dva "dokonalé" psy zkřížit. A tak vznikla Yettiho maminka, která byla lehkých mravů, zaběhla se a pořídila si štěňata PRAVDĚPODOBNĚ s jedním aljašským huskym. A vzniklo z toho tohle:
Ještě nikdy jsem neviděla černého psa se žlutýma očima. Můj bývalý o něm tvrdil, že to je mongolský pivní pes. Velké uši a mezi nima naprosto prázdná mozkovna. Ale běhá a běhá dobře. Běhá tak dobře, že jsem mu přestala stíhat a začala ho zapřahat za koloběžku. Občas jsem si k němu vypůjčila nějakého psa ze spřežení, ale většinu závodů jsem odjezdila jen s ním. Párkrát jsem zkoušela i běžky, ale pusa plná sněhu není zrovna nejlepší zážitek. Stejně tak, jako zamotané běžky a nohy poskládané pod sebou. Taky není moc příjemné zapadnout do závěje a ani se odřít o zmrzlý sníh. Běžkařskou kariéru jsem tedy definitivně zavrhla. Momentálně mi Yettiho zabavila mamka a zapřahá ho k těm svým lenochům, aby jim ukázal, co je rychlost Smějící se. Ale zdá se mi, že s nima spíš nopak zlenivěl. Chodíme na dogtrekkingy (pochod se psem a nechutně těžkým báglem) a nebo se jen tak flákáme po přírodě. Jezdím už jen občas. Většinou, když se mi domů nacpe nějaký kamarád, či kamarádka a chtějí si to zkusit. S celým spřežením jsem jela jen párkrát, na to jsem malej sebevrah. Naposled jsem stála na saních, když jsem "venčila" přítele. Seděl mi na saních jako zátěž a já jsem "řídila". Byl hrozně těžkej sníh a nechtělo to vůbec jet. Vikina začínala hárat a Yetti se vedle ní mohl zbláznit. Opravdu jsem se nebála, že by někam utekli a tak jsem Martina nechala, aby si taky zkusil řídit spřežení. Musím poznamenat, že to se psama fakt umí. Sice byl zezačátku vyplašený, ale spolupracoval výborně.
A kdo že to tahal sáně spolu s Yettim a Viki? Jeden šílenej černej malamut. Hyperaktivní nervák Alf. A že vypadá spíš jako husky? O konci éry Malamutů s velkým M jsem už psala.
Je schopnej běhat půl hodiny po zahradě a hryzat si vlastní ocas a vrčet na něj. Pak na někoho z nás skočí a probodne ho divnýma ostrýma drápama (nemá je dlouhé, ale drápe jak kočka). Má hrubou srst, která mu v létě na slunci vyrezne a vypadá vážně jako dráty. Na fotce je ještě s oběma ušima, ale v současné době mu půlka ucha chybí (následek nějaké šílené psí rvačky). Pokud chcete vidět opravdu šíleného psa, přijeďte se podívat.
Zato Bodie druhý je klíďásek. Je to Alfův nejlepší kámoš (sexuální partner, manželka, morální opora). Je to malamutí trpaslík na krátkých nožičkách. Z nějakého neznámého důvodu nevyrostl. Vypadá a chová se jako fena. A ostatní psi si o něm myslí, že je fena. I naše fena Bodieho bere jako fenu a nemůže ho vystát. Je to taková malamutí transka, ale je to hroznej miláček. Heboučkej šedej kožíšek.
A to ještě stále není všechno. Po smrti Akima mamka dostala úžasnej nápad, že se ujmeme desetiměsíčního Axe, o kterého se majitelé z důvodu stěhování nemohou postarat. Hned během prvních dní jsme ho překřtili na Plyše. Něco tak šíleně chlupatého a roztomilého jsem si vždycky přála mít v pokojíčku. Několik týdnů se i jako Plyšák choval. Na vodítku zásadně netahal, jedl pomalu a způsobně. Plyšově ležel, plyšově seděl a plyšově koukal. Ale smečka každého změní. Už se z něj stal malamutí grázlík, který má ale stále problémy se zařadit do smečky. Neustále vyvolává konflikty a neví, jak se má chovat. Momentálně pracujeme alespoň na tom, abychom ho mohli zapřáhnout spolu s ostatními. Sdílí kotec s Vikinou a od ostatních kluků ho dělí mříž. Ale stejně jim přes tu mříž chodí nadávat.
Netahá, neběhá...ale když on je tááák roztomilej Smějící se
Kdo dočetl až sem je hrdina Smějící se. Ale ono to vážně nešlo moc zkrátit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tezz →Love-fashionaly Tezz →Love-fashionaly | Web | 8. června 2012 v 20:04 | Reagovat

no já mozna trochu vím jak se to delá ale jenom neco :D

2 Anne Anne | E-mail | Web | 8. června 2012 v 21:22 | Reagovat

tak povídej :-)

3 LusyW, HuskyW LusyW, HuskyW | Web | 20. června 2012 v 22:46 | Reagovat

Nejlepší popis, co jsem kdy četla! :D "kříženec kříženců kříženců" - vystihuje vše :D

Jo a Plyš mi velmi silně připomíná moji Lupo...taky neběží, netáhne, nezájem...ale copak se může člověk zlobit na něco tak roztomilého? :-D

4 Anne Anne | E-mail | Web | 20. června 2012 v 23:00 | Reagovat

[3]: Hele a neznáme se? No on občas i táhne, ale tak nějak plyšově :-D on vlastně všechno dělá plyšově :-D

5 funeralfog funeralfog | Web | 3. srpna 2012 v 18:39 | Reagovat

Pěkný hafuša :-) a děkuji za pochvalu blogu, též to tu máš pěkné :-D

6 rolex watches replica rolex watches replica | E-mail | Web | 31. října 2012 v 12:41 | Reagovat

Great blog! I actually love how its easy on my eyes and the info are well written. I am wondering how I can be notified whenever a new post has been made. I have subscribed to your rss feed which really should do the trick! Have a nice day!.
http://www.theirwatches.com/

7 LusyW, HuskyW LusyW, HuskyW | Web | 16. prosince 2012 v 23:19 | Reagovat

[4]: ...jestli se známe nevím, ale rozhodně obě víme, kdo je ta druhá :D

8 wedding dresses bridal gowns wedding dresses bridal gowns | E-mail | Web | 2. května 2013 v 9:18 | Reagovat

Q. What is a computer's favorite dance?
http://www.caredresses.org/wedding-dresses-off-the-shoulder-wedding-dresses.html

9 boudicka boudicka | 1. července 2013 v 13:26 | Reagovat

tedy, dovol...slečna se nebála Akimovi tahat sušenky z tlamy - kdyby bylo co tahat, tak jsem to vytáhla, ale ono během vteřiny nebylo co zachraňovat krom toho obalu :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama