Tajemství staré půdy

10. července 2012 v 12:27 | Anne(já) |  Témata týdne
Vždycky jsem milovala staré věci. A staré věci se většinou vyskytují ve starých domech. Ty pravé skvosty leží většinou ukryté pod vrstvou prachu na půdě a nikdo už je leta neviděl. Užívám si prohrabování veteší a doufání, že najdu něco, co se ještě může hodit. Moje chvilky nostalgie mi nikdo nesmí vzít, i když mi zcela jistě po psychické stránce příliš nesvědčí. A tak se občas vydám na půdu, kde vedle hromady sena a naprostých zbytečností občas najdu zajímavou knížku a tu "zachráním", semtam nějakou zajímavou věc, ale ty už méně. A to je taky důvod, proč jsem odedávna tíhla k antikvariátům, starožitnictvím...a vlastně tuto moji posedlost podporují do jisté míry i second handy. Vlastní veteš a vyhozené haraburdí totiž nikdy nestačí, musím se hrabat i v cizím Smějící se. Miluju ten pocit, kdy najdu něco, co přede mnou netihl najít nikdo jiný. Něco úžasného s citovou hodnotou. A z toho plyne můj další problém. Ve svém pokoji přechovávám tunu zbytečností - paraplíčka z pohárů, protože si vzpomínám, s kým jsem je jedla, pytlík nejrůznějších vstupenek, hromadu plyšáků z dětství i pozdějších let, kilo kravin a dvě kila hovadin. A až jednou umřu, tohle všechno někdo vyhodí, protože to pro něj nebude mít žádnou cenu. Nebo to vynese na nějakou půdu, kde na to bude po leta padat prach...a možná to tam pak za nějakých 50 let zase někdo najde, opráší, snese dolů a zachrání. Někdo, kdo pochopí citovou hodnotu těch věcí, která pak časem ještě zesílí. Tak si říkám, že až se jednou budu cítit na umření, tak si napíšu k těm věcem cedulky s vysvětlivkami, proč právě to či opno přechovávám, aby to nebylo zase takovým tajemstvím Smějící se.
Doufám, že jsem vás moc neotrávila svými myšlenkovými pochody. A pokud máte půdu a není moc prozkoumaná, tak tam mažte a hrabejte, třeba najdete něco extra.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yuripovidky yuripovidky | Web | 10. července 2012 v 12:57 | Reagovat

Fůj, nejhorší blog na světě!!!
P.S.: Píšu líp!!!
P.P.S.: Otřesný dess!!!

2 Anne Anne | 10. července 2012 v 13:12 | Reagovat

[1]: O co ti jde? :-D

3 Anc.Goddess Anc.Goddess | Web | 10. července 2012 v 14:42 | Reagovat

nemoc nic nevyhodit a ještě hromadu krámů si pořizovat mám bohužel taky :D, mám špatnou zprávu, mám dojem že se to nedá léčit :D

4 Anne Anne | 10. července 2012 v 14:54 | Reagovat

[3]: :-D no ale s věkem se to naštěstí celkem umoudřilo, jako dítě jsem byla fakt hrozná...jsem cíťa a když už něco vyhazuju, tak to obrečím, nebo an to vzpomínám

5 BaraCornellia BaraCornellia | Web | 15. července 2012 v 23:20 | Reagovat

[2]: Óóó, jaká pocta ;) Blahopřeji, tahle bytost chodí po nejlepších blozích a píše jedno a to samé. Gratuluji :)

Jinak k článku:
Nemám slov, protože cítím to samé. Dle mého názoru lidé sice chtějí poznávat/vymýšlet nové věci a hledět do budoucnosti, ale minulost je nikdy nepřestane přitahovat, stejně jako věci staré.
Já celkově nemám ráda změny, takže moji kamarádku, která se už několikrát stěhovala, nemůžu úplně pochopit - jí tohle zas tak nevadí (nebo to nepřizná, ale spíš si jen vytvořila vlastní imunitu). Ale všimla jsem si, že ač je kolem mě spoustu lidí, co změny snášejí lépe nebo je dokonce vyhledávají, vždycky sebou nesou něco (věc), co jim nedovolí změnu prodělat úplně. Ani si to neuvědomují. Na veřejnosti si to lidé nepřiznají, ale jsme materialistické bestie ;)
Líbí se mi ten paradox a kruh, který ukazuješ i ve svém článku :)

6 Anne Anne | E-mail | Web | 16. července 2012 v 15:53 | Reagovat

[5]: je mi ctí :-D mo jo, já a změny....to je vždycky tragédie :-D ale stejně je prodělávám, i když nechtěně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama