Po stopách Yettiho

6. srpna 2012 v 17:32 | Anne(já) |  Témata týdne
Téma týdne je Můj domácí mazlíček. To ten můj je spíše venkovní mazlíček. Kdo by taky chtěl v domě chovat Yettiho?
Můj milovaný Yetti vypadá takto:
(všímejte si té drsňácké jizvy)


Je to moje strašidýlko zlobivý. Ačkoli je mu 8 let, chová se jako malý štěně (a on sám štěňata a malé děti miluje).
Video Yettiho a Árčího (pes mého bývalého...tenkrát byl ještě malý, dnes váží 45 kilo a zabírá si pro sebe celou postel Smějící se)
Je to šílená směska (evropský saňový pes s čtvrtinou aljašského huskyho-představte si nezvladatelnost seveřana smíchanou s tvrdohlavostí loveckého psa).
Byl to můj vánoční dáreček někdy v 11 letech. Jako malý mi spolkl 2 rukavice (každou jinou), roztrhal několik svetrů od babičky (a za to jsem mu byla vděčná)...
Po cestě na závody se mu podařilo vypadnout z vozíku na psy (dvířka byla zajištěna šroubkem, ale ten se po cestě uklepal a Yettimu se otevřely dveře...a tak neměl nic jného na práci, než v cca. 80 kilomterové rychlosti vyskočit do příkopu u dálnice). Všimli jse si toho asi za 5 kilometrů, když nás zastavil řidič náklaďáku. Běžely jsme s mámou (ona po krajnici, já nahoře po poli) a volaly. Čekaly jsme, že najdeme někde v příkopu mrtvé štěně, ale kamioňák tvrdil, že někam odběhnul. Byla mlha, bláto... Měla jsem o něj hrozný strach. Byly mu asi 4 měsíce a jel se podívat na první závody. A najednou jsem v mlze zahlídla něco, co na tu dálku vypadalo daleko větší, než to ve skutečnosti bylo. Mamka tvrdila, že to není on, že to je nějaká srnka. Ale já jsem tomu nevěřila a začala volat. A ten černý flek tam v dálce se začal přibližovat...najednou jsem viděla ty jeho pleskající ušiska (tenkrát je měl ještě nahoru) a bílou náprsenku. Tak šťastný psí výraz jsem ještě neviděla. Byl trochu od bláta a měl v kožichu bodlák, to ale byly veškeré škody, které ten pád napáchal (i když mám podezření, že se bouchl do palice a od té doby je praštěnej). Když si všiml, že jedeme dál, tak se zkrátka rozhodl přes pole vydat do nejbližší vesnice. Zpátky k autu na odpočívadlo jsem ho dovlekla na tkaničce od boty (na to, abych ho nesla byl už moc velký a v tom šoku jsem na vodítko opravdu nemyslela). Tak tohle byl asi nejhorší zážitek. Teď už se tomu jen smějem, ale na boxech v přepraváku máme od té doby pro jistotu karabinky a ještě na každé straně tyč se zámkem-teď už psi nevypadnou ani kdyby chtěli.
Tím ovšem šílené historky mého psa nekončí. Jednou při závodě, když nás předjíždělo velké spřežení, mi skočil mezi šňůry a jakoby se k nim připřáhnul. Tahle ho potahali pár merů, než se předjíždějícímu závodníkovi podařilo zastavit a rozmotat je. Naštěstí celé to spřežení se skládalo asi z podobných pitomečků, jako je Yetti, takže se neservali. Být to malamuti, tak ho asi sežerou.
To, že nám na zahradě hloubí pasti na mamuty, bych mu ještě odpustila, ale to, že hledá díry pod plotem, je o dost horší. Jednou k nám přiběhla sousedka, že jí Yetti kouká do králíkárny a ona že se ho bojí chytit. Být to naše gróňačka, tak si tu králíkárnu otevře, ale Yetti je pitomec (naštěstí, ti králíci by se mohli prodražit).
Jednou jsem taky zkoušela s Yettim spát v autě. Jeho probuzení s tlapkou v xichtě bylo tak ukrutně romantické, že od té doby už s ním spát odmítám.
Naše zkouška coursingu skončila tím, že se Yetti na začátku rozběhl, pak zjistil, že je na volno a šel si označkovat areál (byly tam překážky pro koně). Na druhý pokus jsme ho pustii za jeho oblíbenou fenou (sice kastrovanou, ale prý neodolatelnou) a když běžela ona, tak on teda musel taky. Sice nevěděl proč, ale běžel.
Ještě bych mohla přidat dalších pár útěkových historek-třeba tu z minulého týdne, kdy mi ho dovedl soused mezitím, co jsem běhala po vesnici a ptala se nechápavých občanů, jestli někde neviděli Yettiho.
Je toho opravdu hodně, co jsem s touhle praštěnou obludou zažila. Nejedou se s někým porval, díry na zahradě už snad radši ani nepočítám...ale za tu spoustu uběhnutých, ujetých a ušlapaných kilometrů s ním mi to prostě všechno stojí. Doufám, že se ještě nerozhodl zestárnout a bude tu s náma ještě pár skvělých let. Zatím se jeho stárnutí projevuje tím, že je čímdál mazlivější. To mi připomíná, že už jsem ho dlouho neviděla stát na nohou. Pokaždé, když si všimne, že se za ním blížím, tak sebou sekne o zem a nastavuje mi bříško k podrbání. Je schopný tak vydržet i půl hodiny naprosto nehybně...a když ho to omrzí, tak se přetočí na bok a nechá se drbat trochu z jiného úhlu. Je to zvěř zkažená, ale já ho děsně miluju...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J@ckie J@ckie | Web | 6. srpna 2012 v 21:37 | Reagovat

ježdá, to miluju!:)
hlavně tyhle historky, s ajkou jsem jich měla taky dost, ae Ladynka i Drake jsou zlatíčka.
No jo, Yetti:D ae zasmala jsem se, o tom zadna! on je asi nesmrtelnej, ne? ._o

2 Anne Anne | E-mail | Web | 6. srpna 2012 v 21:42 | Reagovat

[1]: Magorek...no já tajně doufám, že je nesmrtelnej :-D pravda je, že se mu zatím nikdy nic nestalo...jednou si málem vypíchl oko klackem (přišlápl ho a naběhl na něj)-doteď z toho má v tom oku takovej flek-vážně homěl trochu propíchnuté, ale zahojilo se (akorát se mu ten flek začal zvětšovat v poslední době)...no a jednou narazil do zaparkovaného trabanta a zůstaly mu za nárazníkem polštářky z tlapky :-D ale to mu nic nebylo, to jsme ho zachránili a pak běhal dál...no a jednou v rychlosti narazil do takového mladého stromku a úplně se okolo něj scvaknul...na chvíli si asi vyrazil dech...no on je hroznej sebevrah :-D

3 empire waist dress empire waist dress | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 6:19 | Reagovat

Q. What did the the tie say to the hat?
http://www.untildress.net/simple-wedding-dresses.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama