Stejně, jako není růže bez trnů...

15. ledna 2013 v 19:04 | Anne |  Témata týdne
První článek v tomto roce a hned pesimismus. Kam jsem to dopracovala? Ano, Kam jsem to dopracovala?. Tuhle otázku si dávám v poslední době až příliš často a dnes jsem na ni narazila o to bolestněji.

Mám kamarádku, se kterou si píšu zhruba pět let. Za ty roky jsme se navštívily teprve dvakrát. I tak jsme si byly velmi blízké. Už jsme se neviděly zhruba dva roky a další setkání ne a ne vyjít. Bydlíme od sebe zkrátka příliš daleko. Ale to není jediný problém. Změnila jsem se. Obě jsme se změnily, ale já asi o něco víc. Dřív jsme si vydržely psát hodiny a hodiny, teď se zmůžeme jednou za měsíc na Ahoj a Jak se máš?, a já cítím, že ani nemám potřebu řešit něco víc.
A ona není jediná, kdo mi v poslední době řekl, jak moc jsem se změnila. Taky to na sobě cítím, ale nevnímala jsem to takhle negativně. Jsem na jiné škole, mám jiného přítele, poznávám jeho kamarády a chodím se bavit jinak a jinam. Ten vývoj je nejspíš přirozený, ale opravdu je potřeba, abych za sebou nechávala tolik lidí, kteří se mi zkrátka už nehodí do krámu?
Dalším příkladem je naše metalová banda. Dřív jsem s nimi trávila takřka každý víkend a s oblibou se s nimi propila až do rána na nějakém metalovém koncertě, ale teď si s nimi nemám co říct a z větší dávky metalu by mi nejspíš upadla hlava (ačkoli si doteď ráda z nostalgie poslechnu některé oblíbené kapely).
S mou spřízněnou duší jsme vzpomínali na tu dobu, kdy nic jiného, než metal neexistovalo (vždycky jsme poslouchali i něco jiného, ale o tom se se zbytkem metaláků mluvit nedalo, to by někteří z nich nezkousli). Říkali jsme si, že to je to pravé, to co nám vydrží a vysmívali jsme se těm, kteří ze zlotemného metalového období vyrostli, protože to podle nás nikdy nebyli praví metalisti. Je přirozené, že my jsme byli vždycky ti nejpravější z nejpravějších. A kde to je? Kde tomu je konec? Ani jeden z nás se neubránil trochu nakyslému smíchu.
Změnila ses! Bývalas jiná! Dřív ses dokázala bavit, teď na nás kašleš! Jako bych to právě slyšela. Otázka ale zní: Vadí mi to vůbec?. Je přirozené, že člověk špatně snáší kritiku své osoby, ale záleží mi ještě na těch lidech? A teď se musím zastat své kamarádky na dopisování, která, ač poznamenala, že něco není tak jako bývalo, nevyčítá mi to a dokonce jsme po delší době vedly souvislý rozhovor.
Po úvaze docházím zjištění, že takhle to asi musí být. Tohle jsem teď já a na své staré já můžu vzpomínat s nostalgií, ale už nikdy ho nevrátím. Tohle je teď můj život. Z těch starých kamarádů zůstalo jen pár, kterým můžu říkat přátelé a vím, že tu budou vždycky. Ostatní jsou bohužel jen náhodní kolemjdoucí a nikdy nejspíš nic víc ani neznamenali. Když se kácí les, létají třísky a stejně tak, jako není růže bez trnů, není pokrok beze ztrát...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jeremie Jeremie | Web | 15. ledna 2013 v 19:15 | Reagovat

Dost podobný rozhovor jsem nedávno vedla se svojí hodně dobrou kamarádkou - začalo to tím, že mi říkala, že si chtěla na Silvestra udělat retro večer a vzít si na sebe věci, které nosila, když jí bylo kolem šestnácti, a ztroskotalo to na tom, že když ty věci uviděla, tak si řekla "Ježiš, jak jsem tohle mohla nosit?!". :D A přes to se nějak přehoupla o pár let zpátky a už to jelo. Já si taky poslední dva roky uvědomuju, jak se moje vztahy s kamarády hrozně změnily, jak jsem se změnila i já sama (občas si představím, jak by se za mě moje mladší superhustodrsné já asi strašně stydělo) tenhle článek mi vlastně mluví z duše. A s tím závěrem máš myslím naprostou pravdu. :-)

2 Jeremie Jeremie | Web | 15. ledna 2013 v 19:15 | Reagovat

A vítej zpátky, už mi tvoje články chyběly. :-)

3 Anne Anne | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 19:32 | Reagovat

[1]: Dík, jsem ráda, že to vidíš podobně...moje staré já by se taky hrozně stydělo, ale zároveň by se i trochu divilo, kam jsem to dotáhla :-) a možná by na svou starší verzi bylo trochu hrdý...ale samozřejmě by to svým hustokrutopřísným kamarádům nikdy neřeklo...a díky za milé uvítání, snad teď už zase budu na blogu trávit víc času, zasloužil by si to, hrozně jsem ho zanedbávala

4 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 15. ledna 2013 v 19:42 | Reagovat

uff ... :)

5 J@ckie J@ckie | Web | 15. ledna 2013 v 20:09 | Reagovat

Hele, můj názor znáš. Změnila ses, to jo, ale.. kdo se nemění? : ) a takhle se nejlíp poznají známí, kamarádi a přátelé. Já tě ráda mám a mít budu. :o)

6 Anne Anne | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 20:22 | Reagovat

[4]: co ten oddech?

7 Anne Anne | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 20:23 | Reagovat

[5]: Díky :-) Je fakt, že jsem ty známé, kamarády a přátele trochu díky tomu začala odlišovat

8 Daedalos Daedalos | 15. ledna 2013 v 20:25 | Reagovat

Přátelé nejsou všechno ..... asi. Přišel jsem o spoustu přátel a spoustu získal, ale spřízněné duše zůstávají (mám asi 2). Bez nich bych nebyl ničím (rozhodně ne tou dokonalou bytostí, kterou jsem) a ukájím se (jo až tak) pocitem, že je to dvousměrná silnice, což u přátelství (i u milenectví) často není. Díky ti!

9 Anne Anne | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 20:27 | Reagovat

[8]: No jo, dokonalá bytosti, za to, jaký to teď je, jsem ti neskonale vděčná...tobě nemusím nic vysvětlovat, ty víš...

10 Jeremie Jeremie | Web | 15. ledna 2013 v 21:20 | Reagovat

[3]: To ráda slyším. :-) Hehe, to mě nikdy nenapadlo, jestli by na mě moje mladší já bylo hrdý. :-D Ale asi jo - respektive, v některých ohledech určitě. Ale potkat sama sebe bych nechtěla, mám o tři roky mladší kamarádku, která si prochází podobnými věcmi jako já v jejím věku, a někdy to dost "bolí". :-D

11 Anne Anne | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 21:54 | Reagovat

[10]: Ne, potkat bych se nechtěla...leda proto, abych se z toho "poučila", jinak bych se asi propadla do země :-D

12 myší královna myší královna | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 22:39 | Reagovat

Lidi se prostě mění... já už taky všechny kamarády ztratila nebo poslala do hajzlu jen proto, že mě přestali bavit a začali otravovat.

13 Anne Anne | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 2:52 | Reagovat

[12]: no já jsem jich zas na druhou stranu hodně získala, tak zjišťuju, že mi to je asi fuk

14 jana-janishka jana-janishka | Web | 28. ledna 2013 v 19:37 | Reagovat

Ahoj,dáš mi prosím hlas pro jana-janishka?
Tady: karinka28.blog.cz/1301/soutez-o-sperk-kdo-se-stane-vitezem
Předem mockrát děkuju a hlas ti klidně oplatím!
A promiň za reklamu!
PS:Máš pěkný blog!

15 BaraCornellia BaraCornellia | Web | 20. února 2013 v 17:19 | Reagovat

Zrovna včera jsem s kamarádkou mluvila o tom, že si už moc nepíšeme, i když se známe dlouho. Jenže u ní (a jak mi ona sama řekla, cítí to stejně) mám takový pocit, jako by byla stále vedle mě... Nevím, jak to popsat, ale je to hrozně hezký pocit :)
Mám kolem sebe pár lidí, které jsem nedokázala opustit. Teď jsem změnila školu a... zjistila jsem, že několik lidí na mě začali kašlat. Ale na druhou stranu jsou tu i lidé, u kterých jsem se bála, že mě "opustí", ale jsou pořád se mnou, scházíme se atd. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama