Už je nás zase šest

18. března 2013 v 12:08 | Anne |  Deníček
Nechtěla jsem psát smutný článek, ale není to zase tak dlouho, co nás opustil třináctiletý malamut Buck. Mamka původně snad ani dalšího psa nechtěla, ale zimní sezóna na ni měla dobrý vliv, zjistila, že do spřežení nejspíš potřebujeme posilu. Buck sice už dlouhou dobu sáně netahal, ale zůstal nám tu po něm prázdný kotec, prázdný přepravní box. Všechno jako přichystané na nového psa. Když pak mamka našla inzerát na netu, že jeden musher daruje psy do dobrých rukou, bylo rozhodnuto. Yogi je osmiletá fenka aljašského huskyho (podobně jako můj Yetti) a byla celý život zvyklá vodit velké spřežení, takže do našeho teamu více než vhodná, Viki se jako leader moc neosvědčila.
Když jsme si pro Yogi přijeli, trochu jsem se lekla...čekal na nás malý bojácný obtloustlý psík. Dlouho jsem nevěřila, že tohle zvíře je schopné běhat, natož pak zatáčet.
Můj první pokus o "trénink" taky nedopadl nějak valně. Byl jí malý její vlastní postroj, dojely jsme kousek za barák, Yogi se rozhodla, že se budem mazlit, chvíli jsem ji přemlouvala, ale nakonec jsme to otočily a jely domů. Z kopce ale pelášila jako šílená a já jsem sebou nejednou sekla do závěje :-D


S klukama se snáší poměrně dobře, i když zezačátku se jich trochu bála, jsou na ni moc divocí. Ale občas se nechá vyprovokovat k nějakému hraní a když ji štvou, tak se nebojí je řádně seřvat :-D


A tohle je důkaz, že můj pes je retard :-D Vážně takovej hrbatej není furt.



A takhle se švihlopes dvoří dámě :-D


Ani se nedivím, že ho hryzla.


Ne, že bych měla nedostatek mazlivých psů, ale téhle člověk tak nějak nemůže odolat. Nejde se na ni zlobit, nejde ji nepohladit. A s Bodinkem jsou schopní člověka umazlit k smrti.


Největší problém v seznamování je s Vikinou, ona je hodně dominantní a jiné feny na svém území nesnese, takže zatím přistupujeme ke společnému venčení hodně opatrně, ale za bránou na procházce jsou spolu v pohodě, můžou vedle sebe jít celou cestu a skoro si té druhé nevšímají.


Viktorka dokonce připouští, že je hladím obě naráz. Ovšem pokud tohle neměl být polibek smrti.


Yogča má oproti Vikině jednu velkou výhodu...ačkoli na vodítku dělá strašný krávoviny a motá se, vůbec si nevšímá malých psů (nechce je sežrat, vůbec ji nezajímají) a tak jsem ji mohla vzít na procházku s kamarádem a jeho Cindy (která by teda taky potřebovala zhubnout, já vím).


Minulý týden jsem zkoušela zapřáhnout Yogi a Švihlopsa (Yettiho) ke koloběžce a odjet s nimi celou tréninkovou trať. Ani jsem nečekala takovou šílenou rychlost, byla jsem doma opůl hoďky dříve než mamka a to jsem se za tu dobu stihla jednou vysekat (několik minut jsem seděla na zemi a počítala hvězdičky, co mi lítaly okolo hlavy). Konečně věřím tomu, že Yogi je závodní pes a že vážně umí zatáčet. Přesně jak říkal původní majitel-bez postroje trdlo, v postroji raketa. Tak teď jen aby získala fyzičku a nabrala zpátky nějaký svaly a bude z ní fakt skvělý závodní pes. Jen doufám, že u nás dlouho vydrží, přece jen už není nejmladší, i když má sklony se chovat jako štěně (v tom si s o rok starším Yettim rozumí). Není to tak dlouho, co našla na dvoře kus mýdla a celá se jím navoněla :-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama