Fejeton

23. října 2013 v 9:11 | Anne |  Tvůrčí psaní
Tenhle příspěvek se mi tak trochu hodí do více rubrik, ale do Života na pevnosti ho nezařazuju z toho důvodu, že jsem (samozřejmě) musela některé věci trochu přibarvit a tak vůbec... Jistý zmiňovaný byl krapet pobouřen a trval na tm, že mám věci uvést na pravou míru alespoň tady :-D A do Výblitků asi tak úplně školní práce nepatří. Tak si tu mou slátaninu hleďte řádně užít, doufám, že mi ji vyučující úplně nezdupe. Dám příští týden vědět, jestli mi to prošlo. Ani si nejsem jistá, že dodržuju žánr, ale poměrně jsem se při tvoření pobavila...

Prapodivný svět v mé světnici

S nástupem na vysokou školu většina lidí řeší, kam půjdou bydlet. Ti šťastnější volí privát, ti méně šťastní kolej a ti úplně nejbídnější dojíždějí denně. Stejně jako já celý první ročník. V pět hodin ráno na autobus, návrat okolo sedmé večerní. Hromada promarněného času posedáváním na nádraží a předstíráním studia.
Před začátkem tohoto semestru se ale v mém životě událo několik zásadních změn a s nimi přišla i otázka: "A nechtěla bys u mě bydlet?". Dobrodružství nečeká, a tak jsem zpod letitých nánosů v mém pokoji vyštrachala to nejnutnější, zabalila "evakuační zavazadlo" a vypravila se vstříc novému obydlí. Do takového obyčejného bytu… Se stropem vysokým téměř čtyři metry, s rozlohou menšího tanečního sálu. Za zdi pevnosti z poloviny 19. století. Za nimi se skrývá úplně jiný svět…
"Je vědecky dokázáno, že chlapi, kteří čistí zbraně, jsou ukrutně sexy", hlásí pan správce s výrazem asi jako Bruce Willis, přičemž velmi zaujatě leští hlaveň své milované muškety. Vyhrožuju mu, že převedu do přímé řeči i další jeho průpovídky, ale nakonec si to rozmyslím, nechci svého spolubydlícího vylíčit hned z kraje jako úplného úchyla. Píšu a na hojně popsaný a poškrtaný papír se mi ukládá veliký chlupatý kocour. Nereaguje ani, když mu do vnitřku ucha kreslím fixem kytičku.
Ve střílně už netrpělivě stepuje kočka Rys s absolutně nejožužlanější myší, jakou kdy svět viděl. Dnes už minimálně pátou. V hodu chcíplou myší skrz střílnu jsem mistr. Po vědeckém pokusu spočívajícím v důkladném označení ulovené myši jsme se shodli, že nejspíš opravdu nenosí dokola jednu a tu samou…
Všechno zde podléhá zvířecím zákonům. Kočky v křesle, kočky v posteli, ve skříni… Kdybychom měli květináče, byly by tam taky. A to ani nemluvím o konzervárně kocoura Mňoura, kterou ukrývá v kasematech. S heslem "Kočičí chlupy pro všechny!" otvírá, plní a znovu zavírá paštiku, rybičky, nakládanou zeleninu… Všechno ukládá pečlivě na své místo, ale ať otevřu cokoli, je v tom kočičí chlup.
Ovšem není nad kočky, když člověk potřebuje ráno účinný budík. Jak někdo mohl říct tu lež o měkkých kočičích tlapkách a tichém pohybu šelmy? Dvě dvouměsíční břinkalice na parkëtách zní v šest ráno asi jako stádo slonů. Nefalšovaná hysterie pak nastává po cvaknutí rychlovarné konvice. Kafe a mléko, to jde k sobě a kočky to moc dobře vědí. Pavlovův reflex v praxi. Když tak odhazuju desáté kotě z linky, říkám si, jak výhodné bylo celý svůj dosavadní život chovat zvířata výhradně venku.
"Pane správce, je čas vstávat!" "Tady nikdo není, seš tu sama, hrabe ti, mluvíš sama se sebou!", zní odpověď kdesi z hloubi pokrývky. Pravidelný ranní rituál. Chci-li si ráno v klidu sednout se snídaní k jídelnímu stolu, musím si na něm nejdřív vytvořit místo, a tak odklízím tomahawk, pouzdro na pistoli, knížku o střelných zbraních, minimálně dvě krabičky tabáku a slušnou sbírku dýmek… Motám se do zavěšeného kiltu a barokní košile, protože "To je prostě stylovka!" a za žádnou cenu se nesmí schovávat do skříně. Při troše štěstí ani nezakopnu o skotský meč a nevyliju kávu na hlavu žádné z koček, které mi mezitím stihly obsadit nově uvolněnou židli.
"Necítíš tady něco?", zní typická otázka jakékoli poklidnější chvilky, kdy se oba sejdeme doma u kamen a zdánlivě nás netíží žádné povinnosti. "Fůůj! Blektvajz!", pak zavřískne pan správce, když
najde epicentrum zápachu. Viníci jsou usvědčeni okamžitě. Koťata Močour a Bočour. Nomen omen. Od jisté doby dáváme boty raději na poličku.
Za branou pevnosti je úplně jiný svět. Když člověk překousne fakt, že nejspíš bude denně přicházet domů po cestičce lemované kozími bobky, je zde spokojen. A nezkazí mi to ani fakt, že se mi kozel Ferda pomstil na kole tak, že mi urval celý zadní košík, že každý večer podléhám hysterickým vítacím procesům ovčandy Cory (přičemž se většina mého oblečení stává jaksi ocoranou). Že stejný vítací proces Cora používá i a kocoura Mňoura a výsledek její práce, čili ožužlaná osrsaná koule chlupů, se mi den co den s ukrutným vrněním stěhuje pod peřinu. Že nemám ledničku a do nedávné doby ani pračku, že na pevnosti straší a v kasematech žije liška. Že je to tu zkrátka "celý takový trhlý".

Právě jsem se panu správci pochlubila, že jsem od babičky nafasovala téměř novou kuchyňskou váhu. "A já jsem nejspíš nafasoval nové dělo", zněla odpověď. Není nad to si krůček po krůčku zařídit domácnost samými praktickými věcmi…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J@ckie J@ckie | Web | 23. října 2013 v 14:33 | Reagovat

Naprosto boží, čéče, za to máš jasný áčko! Chvílema jsem padala pod stůl, úplně to tam vidím a jsou chvíle, kdy mě mrzí, že nejsem všudepřítomná, zvlášť mě pobavilo to ráno "seš tady sama a mluvíš sama se sebou." to snad musím říkat! xD

2 Anne Anne | E-mail | Web | 23. října 2013 v 14:36 | Reagovat

[1]:Psalo se to samo :-D on má vždycky ženiální ranní hlášky, ale bohužel je vždycky oba do půl hodiny zapomenem

3 fakynn fakynn | Web | 27. října 2013 v 10:38 | Reagovat

Tak pokud se tohle nekumo nebude libit, tak tto necetl! Moc povedene a nektere pasaze jsem se vazne zasmala:) :D

4 literarni-klub literarni-klub | 10. listopadu 2013 v 13:48 | Reagovat

Ahoj, jen ti chci připomenout, že máš dnes poslední možnost zaslat soutěžní příspěvek do DUELu.
An

5 davidvlkjellusznoj davidvlkjellusznoj | E-mail | 14. ledna 2014 v 12:47 | Reagovat

...V pátek 10. 1. 2014 mi poslední ženská se kterou jsem byl šťastný napsala tvrdé KONEC a NEPIŠ, NEVOLEJ... :-(
Mám osvědčený recept...zajdu ke koním a ňuchám se s něma v ohradách... Relax je pro mne jízda na enduro kole nocí v mrazu a slotě :-) "Láska k provazům mne stála tři partie - ne každá to pojme... :-( Držím ti palce !!! Je mi líto, že jseš ve věku mé prostřední dcery... Tak se nejspíš míjíme, ale možná se potkáme na  Iditarod Trail, ale buď v pohodě... Trénuju na kole a ty pojedeš jako první čech v zápřahu :-) Pokud budeš chtít - budu ti dělat doprovod- na umístění prdím - kdo dojede - vyhrál :-) Tak držím palce a Ahoooj David

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama